Slovo úvodem

 Vždycky jsem si přál mít vlastní blog, kde budu sdílet názory, příhody a zkrátka střípky ze svého života. Několik posledních měsíců pro mě bylo a stále jsou plné změn (většinou k lepšímu) a jakéhosi navracení se ke svému já. A tak mě nenapadlo nic lepšího, než si ten starý sen splnit :).
Stále mě žene vpřed takové to počáteční nadšení, jak bývá na začátku projektů zvykem. Těžko říci, jak dlouho a zda vůbec mi to vydrží déle jak několik týdnů, ale říkám si, že lepší zkusit a prohrát než nezkusit a litovat. Ano, je to děsné klišé, avšak pravdivé.

Co můžete v nejbližších dnech očekávat? Sám nevím jistě. Pravděpodobně něco z výše vypsaného. Co se týče termínů, příliš se s nimi nekamarádím, dokonce i tento text měl původně vyjít o dva dny dříve, čili chvilku po založení. No, nevadí. Jen říkám, že kdybych vám někdy slíbil článek do určitého data nebo hodiny, anebo (nedejte bohové) sliboval vyšší aktivitu, tak mi raději nevěřte. Bude to jistějsí :).

Aktuální podoba blogu není, doufám, finální. Ještě bych na tom rád zapracoval, až bude zase chuť a hlavně nápad. Co myslíte vy? Není to příliš kýčovité? Já už do toho čuměl a hrál si s detaily tak dlouho, že se nemůžu ubránit spokojenosti, takže nemám objektivní úsudek.

Tak, pokud jsem na nic nezapomněl, což se mi stává často, je to zatím asi vše, co jsem vám chtěl sdělit.

Mějte hezké a poklidné svátky. Brzy, teda doufám, zase na viděnou.

Etienne

P.S.: Dá se vůbec v článku napsat "na viděnou", když se nevidíme? Hmm...