Únorové hlášení

Neumřel jsem! Jaké překvapení... I když po tom více jak měsíci by si to někdo asi mohl začít myslet, že...
Hold jsem neměl na psaní tolik náladu, a pak se mi dokonce podařilo zapomenout, že vůbec nějaký blog mám, nějak jsem si na to ještě nezvykl. Ale je super o sobě moc prohlásit, že jsem bloger :D. I když to říkám jen sám sobě, z mého okolí to neví živá duše. Ani kocourovi jsem to neprozradil. No nic.

Co se teda dělo? Všechno a nic, řečeno jednoduše. To asi nejzajímavější sem dávat nechci a na to méně zajímavé není nikdo zvědavý, tak se asi budeme tvářit, že to zajímavé je. Tak, to by bylo.

Posledních několik týdnů je takových zvláštních, jsem na tom dobře, a právě to je podezřelé. Mám samozřejmě teorii, ale tak je to změna, tak jsem raději na pozoru.

I dnes se mi stalo pár podivných věcí. Tak třeba cestou domů to vypadlo, že asi zůstaneme trčet zavření v šalině, protože nějak náhle přestaly fungovat dveře. Všichni stáli, koukali, rozhlíželi se, nic... no a pak se otevřely. Škoda, řekl jsem si. Sice by mi ujel autobus, co jede v tu nejfrekventovanější dobu jednou za půl hodiny, ale tak bylo by to zajímavé a mohl bych si aspoň dočíst jednu knížku na Wattpadu. A než se začnete smát, tak ano, čtu věci na Wattpadu. A schválně říkám věci, protože asi devadesát procent z mého celkového čtiva tvoří spíše "pseudoknihy" ve stylu vtipných příhod, zajímavostí, problémů (wattpadeři pochopí), populárně naučných textů a pak lehce autobiograficky laděných vyprávěnek ze života. Sem tam se objeví i nějaká beletrie, jednou za uherský rok fanfikce, ale ta už musí být sakra dobrá, jinak mi krvácí oči a mozek protestuje hlasitěji než zemědělci.

Mimochodem, jsem jediný, kdo se o té stávce dozvěděl, až když mu pod okny začaly troubit a jezdit traktory?

No a pak ještě při čekání na autobus si na trojele nad zastávkou sedl havran (teda asi havran, podle tvaru zobáku a čela). Byl to takový trochu drátěný uzlík, prostě nikdy jsem za ty roky neviděl žádného ptáka, že by tam zakempil a teď se tak z ničeho nic objeví takový velký zvíře. Divil jsem se, že se pod ním dráty neprohnuly...
Bohůmžel stihl uletět dřív, než jsem ho vyfotil, takže dokomentaci nevedeme.

Tak tedy můj nynější objekt zájmu (v tomto případě autobiografické a lehce dekadentní vyprávěnky ze života) se stává jakýmsi mojím guilty pleasure. Ne fakt, kdyby mi někdo před X lety řekl, že todle budu jednou číst a ještě ke všemu s napětím a zaujetím větším než prvotřídní babča u Ordinace v prasečí ohrádce, asi bych mu poslal jízdenku do Černovic. Anebo lístek do autobusu číslo padesát dva do Žebětína, to prý vyjde na stejno. Hmm.
Aniž bych vlastně chtěl, v té knížce se dost ztotožňuji s hlavním hrdinou čili autorem, jak už to tak bývá. I když zase úplně nechápu proč - máme dost a to fakt dost odlišné životy. Jistě, podobnosti by se našly, ale i tak. A navíc povahově, no... předpokládám že buď jsme ve skutečnosti úplně jiní (takže proč si připadám jako on?), anebo právěže stejní, takže bychom se tak jako tak zabili.
Dělám si tu své oblíbené psychologické rozbory, zatím však bez valnějších výsledků.
Stalo se vám někdy, že vás nějaká osoba tak moc zaujala, že jste se stali prakticky jejím stalkerem, ale i přes to se nejednalo o lásku ani žádný podobný platonický vztah? Prostě vám jen nějak uvízla v hlavě a zkrátka jste MUSELI o ní zjistit víc, jinak vám hlasy nedaly pokoj?
Hlasy pochopitelně v metaforickém smyslu slova, aby si tu někdo náhodou nemyslel, že mám schizofrenii či co...

Taky bych už nějakou dobu moc rád něco vyzkoušel. Zrovna teď zvažuju, jestli vám prozdradím co přesně, je to trochu ošemetná věc, ale... jo. Asi bych mohl. Proč ne. Při nejhorším to tu nikdo nebude číst a budu ještě větší magor než před tím, na to jsem v podstatě zvyklý.

Dopředu varuji, že teď na mě možná změníte názor, a pokud ano, nebudu vám to mít za zlé. Prostě někdo tomu věří, někdo ne a čert ví, jak to vlastně je...

Takže, zabývám se paranormálními jevy. Ano, čtete dobře. A ne, nejsem cvok. Nebo možná ano, ale v těchto věcech si jednoduše zakládám na jakési zdravé dávce skepticismu a rozhodně nejsem žádný ezopošuk. Jen mám pár zvláštních zážitků a prostě svoje důvody, proč tomu věřím. Nejde ani tak o to, co přesně to je, stačí, když se shodneme, že existuje "něco mezi nebem a zemí" a už to mi stačí, abych po tom pátral. Zatím jsem vyšetřování v praxi nezkoušel, no a právě to bych rád změnil. Jenže to má několik háčků.

Zaprvé nemám asi nikoho, kdo by šel se mnou. Jisté nepsané pravidlo v těchto kruzích praví, že na "lov duchů" (což je velice nepřesný název, ale většina lidí to tak zná) musí být minimálně dva, jít sám je hloupé a nezodpovědné.
Zadruhé nemám žádné přístroje. Ano, dá se vyšetřovat i jen na základě pocitů, ale... to už mi přijde hrozně málo objektivní, koneckonců i ta funkčnost přístrojů je celkem sporná a připravit se i o tu malou trošku jistoty nechci.
Zatřetí nemám zkušenosti. Respektive přijít na místo a jakožto lovec senzací otravovat případné entity dokáže asi každý, nicméně zastávám názor, že po komunikaci je minimálně slušnost těm entitám, když už nic, tak poděkovat a nejlépe i nabídnout odvod dál (jsou to přeci jen údajně duše osob, které tu nedobrovolně uvízly). Samozřejmě není jistota, že se vámi budou bavit, ony spíš nebudou, i kdyby tam náhodou fakt byly, ale tak člověk nikdy neví.
Zadalší, i kdybych ty přístroje měl, neumím s nimi zacházet. Ovšem, tohle není problém se nějak naučit, i tak by ale nebylo naškodu projít nějakým školením.

No a tím se dostáváme k hlavními problému - nemohu v okolí najít žádnou skupinu, která by přijímala nováčky a nebyla fakt extrémně ezo.

Co dodat? Postěžoval jsem si, ulevilo se mi, vy jste se něco dozvěděli... Jo a kdybyste náhodou v oblastech Moravy o někom věděli, nebo jste se sami o taková témata zajímali, můžete dát vědět, budu rád. :)

Ještě považuji za dobré vysvětlit proč to vlastně chci dělat.
Tak tedy přiznávám, že jedním z důvodů je obyčejná zvědavost. Něco zažijete a přirozeně si kladete otázky, je to očekávatelná reakce. Navíc k různým nadpřirozeným tematům mám blízko od mala, jen se mě to nějak pořád drží. A prostě neříkejte, že to není zajímavé! :D
Krom toho oplývám jistou vědeckou zvídavostí, i to hraje roli. Navíc mám o to zájem už dlouho, takže jsem si poměrně jistý, že nejde jen o nějaký manýr, co brzy přejde.
No a jeden z nejhlavnějších důvodů - rád bych pomohl. Jo, je to asi děsně najivní a všechno, ale jsou lidé, kteří mají problémy a já bych jim rád pomohl. Tahle cesta mi je sympatická. Jistě, u většiny lidí doma nestraší a i u těch vzácných zajímavějších případů je to někdy sporné, nicméně to, že někdo by dostal místo očistného rituálu jen návod na meditaci, zklidnění mysli atd., mi špatné nepřipadá. A koneckonců jednou za čas by se třeba mohl vyskytnou nějaký skutečně podivný případ, kdo ví?
Jen poznámka pro jistotu: veškeré tyto řekněme "služby" by byly pochopitelně zadarmo. Kdo za to bere peníze, před tím bych se měl osobně na pozoru.

Tak, to jsem zase rozjel jedno kontroverzní téma. Snad toho nebudu litovat. :D
Co si o paranormálních jevech myslíte? Věříte v jakousi nehmotnou složku našeho těla? Nebo jsou lidi jenom zblblí hollywoodskými filmy a všechno má své čistě logické nenadpřirozené vysvětlení?
Jsem opravdu zvědav, jaký na to máte názor.

Mějte se krásně.

Etienne