Etienne | O učebnicích francouzštiny

 Nedávno jsem dostal e-mail od Jazykového koutku (skvělý projekt, který vede jedna polyglotka, co pomáhá lidem učit se další jazyky) s možností vyhrát jednu knížku z jejich nakladatelství, když jim napíši, která libovolná učebnice jazyka je má nejoblíbenější a proč. Řekl jsem si, proč ne? Koneckonců knížky mám rád, recenze taky píšu rád a nechat plavat takovou šanci by byla škoda...

Takže nyní vám tu předkládám lehce poupravenou verzi toho, co jsem dal dohromady. Myslím, že by to mohlo někomu i pomoct. No, a pokud ne, tak by snad mohlo být aspoň trochu zajímavé, nahlédnout pod pokličku metod jednoho někdejšího jazykového samouka. :)

*

Já se v životě učil v podstatě jen tři jazyky, a to mateřskou češtinu, ve škole angličtinu a pro radost francouzštinu (poznámka: teď mi došlo, že jsem vlastně úplně zapomněl na ty dva roky školní němčiny a kroužek, kam jsem chodil, no nic :D). K češtině jsem učebnice tak nějak nikdy nepotřeboval, ty anglické mě rozčilovaly už prostě jen z toho důvodu, že jsem se učit musel, nikoli chtěl (s němčinou zrovna tak), takže budu povídat o těch francouzských.

Vyzkoušel jsem různé, postahoval z internetu, co šlo, a dokonce jsem jednu našel i v knihobudce, jenže žádná z nich mi tak úplně nesedla. Zkoušel jsem dokonce i slavnou řadu Grammaire progressive du français, které byly asi hned druhé nejlepší, na jaké jsem narazil. Hlavně tím, že ačkoli jsou napsány cizím jazykem, nebyl problém jim rozumět. A při tom je (tedy pokud vím), dávali dohromady sami rodilí Francouzi, kteří zkrátka vědí, jak který jev nejlépe vysvětlit.

Ovšem úplně největší úspěch jsem měl s učebnicí francouzštiny Lingea, která je od doby covidové zdarma přístupná na internetu (https://vyuka.lingea.cz/francouzstina/ucebnice/uvod).

Možná se to zdá podivné, ale neskutečně jsem si s ní rozuměl. Hned v úvodu se člověk dozví několik skvělých tipů na učení se jazyků obecně (které mně osobně velice pomohly), dále čím je francouzština a její učení se specifické, průvodce učebnicí a jak s ní pracovat. Toto pro mne byly klíče, které mi odemkly bránu k poznání. Podobné řekněme obecné rady mi často chyběly a "pracně" jsem je musel hledat v internetových článcích třeba právě na vašem webu :).

Naprosto skvělý je na začátku tak nějak kompletní přehled výslovnosti. Opět je sice třeba vlastní snahy, vše pečlivě naposlouchat, vyhledat, jak přesně se co čte, ale jsou tam ta pravidla zkrátka POHROMADĚ. To se mi do té doby nikdy najít nepodařilo, i když jsem hledal pečlivě (a možná blbě, to už nevím). Před touto učebnicí bylo zapotřebí lovit každou znalost, hlásku po hlásce z nejrůznějších zdrojů sestávajících z youtube videí, článků, jazykových IG profilů a dalších.

Potom koncepce lekcí. Za mě výborná - na začátku se člověk seznámí s novým textem, pořádně si procvičí čtení a výslovnost na nové slovní zásobě, poslechne si nahrávky, třeba i napíše diktát... piplačka, ale pomáhala mi. Nyní umím na začátečníka francouzsky celkem obstojně číst, výslovnost mi pochválil nejeden opravdu zdatný francouzštinář i Francouz :).

Pak se člověk naučil nová přichystaná slovíčka + fráze a mohl se vrhnout na gramatiku. Po ní pak přišlo opětovné čtení úvodního textu, nyní i s překladem, kterého už by měl být žák bez potíží schopen.

Zase - slovíčka a fráze je třeba vstřebávat postupně, efektivně, nešprtat se otrocky, jinak v té hlavě nezůstanou. Ale jakmile se to podaří, můžeme pak sledovat ten obrovský a úžasný pokrok! Z nedešifrovatelného textu se najednou stane smysluplný dialog, kolikrát i lehce humorný. Překlad jde pomalu, ale JDE. Tyhle momenty pro mě byly naprosto kouzelné, miloval jsem je! Ten pocit, že jsem se fakt něco naučil, důkaz o mém posunu...

Učebnice pro mě byla takovým učitelem, který mi všechny materiály pěkně nachystal pod nos a na mě zbylo jediné - makat :). Takový systém mi hrozně vyhovoval, protože se ode mě neočekávalo nic jiného, než čistá práce, se kterou jsem dopředu počítal. Nevyskytla se žádná zrada v podobě slov, která jsme nebrali, nemusela jsem se bezradně plácat s texty, kterým nerozumím a významy si jen domýšlet, nebylo to zmatené ani chaotické. A nepřipadal jsem si jako idiot, když jsem něco nemohl pochopit, ani mě neiritovaly postavy v úvodních dialozích, které by se chovaly jako stroje. Prostě přesně podle mého gusta.

Ještě ty aktivity na konci lekcí, s těmi jsem se občas trápil, jelikož bylo potřeba nažhavit mozkové závity a fakt přemýšlet, jenže přesně tohle mě posouvalo dál. Všechny informace jsem měl a uměl, stačilo jen se snažit. Učebnice mě v tom nikdy nenechala samotného.

Její asi největší nevýhoda spočívá v potřebě opakování, kterou musí člověk uspokojit sám. Je nezbytné jisté důslednosti a samostatnosti, nepovede vás za ručičku a nebude připomínat ať zvednete zadek a začnete něco dělat... Ovšem to mi nevadilo, naopak jsem díky tomu měl větší potřebu být s jazykem v kontaktu i mimo mnou vymezené hodiny.

Na závěr dodám, že dle mého názoru jen učebnice nestačí. Je to zkrátka osnova, taková kostra podle které jedeme, ale zbytek práce spočívá ve vymýšlení vlastních vět, mluvení, poslouchání, čtení a psaní. Bez učebnice to jde velmi ztuha, nicméně není tím nejhlavnějším pilířem.

*

Když si to tak zpětně pročítám, několik věcí bych upravil, jak už to tak bývá. Celkově jsem ale poměrně spokojený a nemám pocit, že bych si zasloužil ukamenovat. :)

Pro zvídavé ještě doplním pozadí...

V jednu dobu jsem byl něco přes rok prakticky úplně posedlý Fantomem Opery. Viděl jsem X filmů, přečetl XY článků, založil českou fanouškovskou instagramovou stránku, několikrát viděl muzikál od A. L. Webbera z Londýna, jel do Prahy na naši "non-replica" verzi, přečetl snad všechny knihy na toto téma, které kdy v češtině vyšly (samotného Fantoma jsem četl asi šestkrát, z toho jednou podomácku přeložený francouzský originál z roku 1910 + každý český překlad), založil jsem fanouškovský web (stále dostupný na duchopery.blogspot.com), našel další fanoušky a spřátelil se snimi, asi stokrát si poslechl všechny muzikálové písničky (taky z filmu z roku 2004), a to v angličtině, francouzštině, pak taky češtině, maďarštině (ano, fakt, je to síla), italštině a... už ani nevím, co všechno dalšího. :D

No zkrátka toho bylo fakt hodně a jakožto správný "fantomák" jsem taky chtěl navštívit místo, kde se celý tento úžasný příběh měl odehrávat, a to je *virbl*... Opera Garnier v Paříži!

Takže jsem se začal učit francouzsky, no a protože jsem věčný samouk, tak jak jinak než na vlastní pěst :).

Tak, to by bylo. Snad se vám článek líbil.

Měli jste i vy někdy nějakou takovou posedlost? Jakou? Co jste během té doby všechno spáchaly? Povídejte, přehánějte, ať tu nejsem jediný za cvoka. :)

A když už jsme u toho... jak jste na tom s jazyky?

Etienne