Tak trochu neustále se hledající blázen, knihomil, pisálek, rádoby umělec a zmatkař žijící ve vlastním světě. To by pro představu mohlo stačit.

kolemjdoucí:
No, tomu rozumím, je to přesně ten důvod, proč jsem se touhle cestou nakonec nevydala, a určitě to chce pevné nervy a dávku určitého nadhledu, aby člověk mohl tuhle profesi dělat (což já teda nemám, nebo alespoň ne vždy ). Nedávno jsem nad tím ale zpětně přemýšlela a myslím si, že ve školství si člověk s trochou štěstí (a těmi pevnými nervy) může uchovat nějaké ty své ideály, a má možnost se do určité míry věnovat něčemu, co ho zajímá, což je super. V korporátu to podle mě pro snílky a idealisty moc není. Ale nechci to zjednodušovat, protože nic není černobílé. Člověk nikdy na 100 % neví a třeba už jsi přesvědčený o něčem jiném, což taky chápu.
Takže jsem se jen trochu rozepsala. Ale brát si z toho nic nemusíš... Prostě si mi připomněl mě samotnou, když jsem byla ve tvém věku, tak mi to nedalo. Přeji ti hodně štěstí, ať se rozhodneš pro cokoliv!