Vánoční dárky - radost, či starost?

 Máme tu Vánoce, den po Štědrém dni, takže téma dárky je více než aktuální. V těchto chvílích už sice máme všichni praděpodobně pro letošek splněno a nyní si jenom vychutnáváme cukroví u televize, i tak by ale nemuselo uškodit se trochu zamyslet.

Zní to celé vlastně moc hezky, že? Sejde se rodina, po společné večeři si vzájemně předají dárky a všichni jsou šťastní a spokojení, protože vědí, že jsou milováni, ale... ALE. Ten stres kolem toho. Bude se mu/jí ten dárek líbit? Nemám koupit ještě něco? Co když je toho málo? A ten mi toho loni dal hodně, musím ještě něco koupit... Tohle dle mého názoru celou tu poklidnout vánoční atmosféru docela kazí.

Další kapitola sama o sobě jsou pochopitelně tak trochu nechtěné dárky. Schválně, kolikrát jste něco dostali a všechnu tu radost a nadšení pouze předstírali? Jistě, někdy se dotyčný fakt snažil a prostě to nevyšlo, to se může stát. Jenže pak jsou tady případy, kdy druhým něco kupujeme jenom proto, aby bylo těch dárků prostě VĺC. Už nevíme, co dalšího koupit, ale je toho málo, tak tam lupneme třeba ještě tohle a tamto, i když vlastně nevíme, k čemu to bude.

Nechápejte mě špatně, taky rád dostávám a kupuji dárky, jen mi zkrátka připadá, že se z Vánoc vytrácí taková ta duchovní hodnota. Koukám na celou tu hromádku věcí a jsem rád, jen mě prakticky bezdůvodně hyrže svědomí. Co když jsem neprojevil dost radosti? Nechci, aby si někdo myslel, že se mi dárek od něj nelíbil...
A stejně tak my od druhých očekáváme určitou míru nadšení a radosti, no a když ji nedostaneme, máme pocit, že jsme dotyčného zklamali, jenomže on se přitom cítí třeba úplně stejně jako my, zklamat nás nechce, má dokonce pocit, že toho koupil málo.

Je to vlastně prosté - rozdáváme radost, abychom ji vzápětí održeli na oplátku taky. Ano, to zní fér, ale neměly by být Vánoce právě o nezištnosti? O tom, že někomu pomůžeme, nebo něco dáme, aniž bychom něco čekali nazpět? Jistě, mně se takhle pěkně chytračí, sedím si tu v klídku na židli a moralizuju na virtuálním papíře. A při tom sám nejsem o nic lepší než výše popsané případy.

Možná je to dokonce i přirozené, chtít něco naoplátku. Koneckonců rodina by právě o této vzájemnosti měla být. Možná je s dáváním dárků všechno v nejlepším pořádku a já tu jen čeřím vodu. Možná.

I tak mě ale někdy napadá, co kdybychom si každý vylosovali jednoho člena domácnosti a koupili mu jen jeden dárek v určitém maximálním peněžním rozmezí? Pár našich známých tento experiment prý už má za sebou a nedopadlo to špatně. Nicméně moje snahy o něco podobného v našem prostředí mi byly hned zkraje zamítnuty. Vždyť by to bez dárků nebyly Vánoce. Hmm... A jsme zase u toho.

Jak jste na tom vy? Co podle vás dělá Vánoce - dárky, nebo atmosféra / období? Nebo něco úplně jiného?
Fakt mě to zajímá, málokterá z mých otázek je skutečně pouze a jen řečnická :).

Mám rád Vánoce a dárky mi nikdo nevymluví, i kdybch si měl něco koupit pouze já sám sobě. Jenom někdy rád škádlím tuhle materialistickou stránku naší osobnosti, no a kdy je k tomu lepší příležitost než kolem Štědrého dne, že...
Takže tak.

Žijte v míru a pokoji, užívejte Vánoc a odpočívejte, hlavně dbejte na spánek. To je teprve důležité.

Zatím se loučím.

Etienne