Etienne
Tak trochu neustále se hledající blázen, knihomil, pisálek, rádoby umělec a zmatkař žijící ve vlastním světě. To by pro představu mohlo stačit.
 |
 |
Článek Vánoční dárky - radost, či starost?
Komentáře k článku: Vánoční dárky - radost, či starost?
blanka: Zdravím a vítám vás na pohodovém blogu. Co se týká Vánoc, máme je vždycky krásné a v pohodě. Dospělí synové nám vždycky dají tipy na takové dárky, které potěší a všichni jsme spokojení. Přeji hezký den!
kolemjdoucí: Ahoj, moc hezká, smysluplná úvaha. 
Trochu od věci, ale myslím, že bys mohl být učitel. 
Prostě mě to tak napadlo, omlouvám se.
etienne: Děkuji
Neomlouvej se, nejsi první, kdo mi to řekl. Dokonce jsem nad kariérou učitele nějakou chvíli uvažoval, jen se obávám, že by mě ty dnešní děti sežraly zaživa 
...
kolemjdoucí:
No, tomu rozumím, je to přesně ten důvod, proč jsem se touhle cestou nakonec nevydala, a určitě to chce pevné nervy a dávku určitého nadhledu, aby člověk mohl tuhle profesi dělat (což já teda nemám, nebo alespoň ne vždy ). Nedávno jsem nad tím ale zpětně přemýšlela a myslím si, že ve školství si člověk s trochou štěstí (a těmi pevnými nervy) může uchovat nějaké ty své ideály, a má možnost se do určité míry věnovat něčemu, co ho zajímá, což je super. V korporátu to podle mě pro snílky a idealisty moc není. Ale nechci to zjednodušovat, protože nic není černobílé. Člověk nikdy na 100 % neví a třeba už jsi přesvědčený o něčem jiném, což taky chápu.
Takže jsem se jen trochu rozepsala. Ale brát si z toho nic nemusíš... Prostě si mi připomněl mě samotnou, když jsem byla ve tvém věku, tak mi to nedalo. Přeji ti hodně štěstí, ať se rozhodneš pro cokoliv!
etienne: Rozhodně jsem nakloněný i učitelství, velice se mi líbí představa, jak dětem například pomáhám budovat vztah k literatuře, nebo jim předávám rady, jak uspět v životě, jen... jak píšeš, jsem prostě snílek a hold mám tendenci věci idealizovat, včetně této práce, což by se mi mohlo šeredně nevyplatit...
Jen tak mimochodem, nevíš o nějakém oboru vhodném pro lidi jako jsme my? Už se mi to blíží a zatím jsem slušně nerozhodný, nechce se mě to pustit . Snad jen nějaké knihovnictví nebo psychologie, jinak fakt nevím.
A děkuji
kolemjdoucí: Chápu tu nerozhodnost.
Samozřejmě tě neznám, ale kdybych si teď měla znovu vybírat obor na vš, tak beru v potaz: svoje schopnosti – co mě baví, v čem si připadám dobrý, co považuji za svojí silnou (třeba i skrytou) stránku – svoje limity (např. pečlivost a hrátky s čísly nejsou moje silná stránka, proto jsem rovnou vyřadila všechny ekonomické obory, povolání typu účetní apod.). Myslím si, že spousta lidí udělá tu chybu, že jdou na obor, který "zní dobře" (často právě nějaká ekonomie, přírodověda, ale klidně i to můžou být i humanitní vědy) nebo "jednoduše", ale potom se tam trápí, protože je to vlastně vůbec nezajímá a nemůžou si k tomu najít cestu. To studium na vš umí někdy potrápit, takže je fajn, aby člověka úplně neopustil zájem o ten obor... ale ty nad tím asi přemýšlíš podobně, vzhledem k oborům, které zmiňuješ. Takže zkusit se nějak pokud možnost objektivně podívat na to, co mi jde, co by mi mohlo jít a o čem tak nějak vnitřně tuším, že to není úplně to pravé ořechové...
Když už potom hledáš konkrétní obor, tak bych se koukala kromě toho výše zmíněného taky na: školu (veřejná x soukromá, jakou má ta škola pověst), popis oboru (např. i vyučované předměty), uplatnění (ohlasy lidí, co to studovali, trh práce, např. u knihovníka to bude horší, protože knihoven je málo a o ta místa je obvykle obrovský zájem).
Za mě jsou fajn jakékoliv jazyky (přičemž jednodušší studium je vždycky na pajdáku než na fildě), člověk s nimi může učit, ale taky nemusí (často najde uplatnění i jinde). Ale zase ne každý na tohle je... Osobně si myslím, že špatná nemusí být ani např. sociální práce (je tam více možností než jen pracovník v přímé péči). Učitelství (kteréhokoliv předmětu/ů). Napadla mě ještě žurnalistika, ale to je takové na pováženou...
Ale jak jsem psala na začátku, ber mé komentáře s rezervou. Já jsem taky na střední moc nemluvila, ale člověk se často rozmluví a stane se jištějším až časem (věř nebo ne, ani v 18 u mě nikdo nebral práci s lidmi jako možnost, dneska mi mnozí nevěří, když jim říkám, že jsem introvert). Proto je někdy fajn u takového rozhodování zohlednit i tu nejlepší verzi sebe sama, jaký jsi, když jsi to doopravdy ty a když nejsi nervózní - a kým si myslíš, že by tahle verze chtěla být.
No, trochu jsem se opět rozepsala.
etienne: Ještě jednou děkuji. Rady v tomto směru určitě beru a pečlivě střádám do hrníčku. No uvidíme, jak to nakonec dopadne
kolemjdoucí: Není vůbec zač (možná jsem tady přemýšlela nahlas a napsala toho trochu víc, než jsem původně chtěla ), držím palce, ať se rozhodneš jakkoliv.
myfantasyworld: Chápu, že někteří lidé mají takové myšlenky kolem těch dárků, jestli toho nekoupili málo nebo jestli se to bude líbit. Ten nápad s tím, že by si každý vylosoval jednoho člena se mi líbí.
Já dárky dávám ráda, většinou to praktikujeme tak, že si každý napíše, co by chtěl, občas prostě někdo něco vymyslí sám, ale u nás v rodině je výhoda, že všichni mají radost ze všeho, i malé děti se radují třeba z oblečení.
Jinak pro mě Vánoce dělá právě ten čas s rodinou, atmosféra a taky jídlo (kdy jindy během roku si třeba upeču cukroví že).
etienne: To by bylo skvělé, u nás se vzájemně ptáme klidně i půl roku dopředu a dotyčný stejně většinou odpoví, že neví
Měli bychom obnovit dopisy Ježíškovy...
Přesně tak, dárky kupujeme k lecčemu během roku, ale na cukroví si jen tak nepochutnáme
zlomenymec: Já mám Vánoce rád, i když je samozřejmě už neprožívám tak, jako kdysi, ale ty dárky mě štvou 
Resp. ty stresy kolem. Nákup dárků, vaření, úklid, výzdoba, povinné návštěvy... vždycky mě pak mrzí, když jsou Vánoce za námi a člověk má pocit, že si vlastně ani moc neodpočinul a že je možná spíš rád, že už to má za sebou :/ To mi přijde hrozná škoda a lví podíl na tom mají právě ty dárky - takže nějaký limit bych u nás určitě zavedl, jenže přítelkyně má dárky hrozně ráda, tak u ní mi to neprojde. A naši by to taky asi nepochopili...
Ještě připojím můj oblíbený podcast na toto téma, který cpu už vlastně každému: https://podcasty.seznam.cz/podcast/balanc/vanoce-jsou-svatky-nadeje-nemusite-uklizet-pect-davat-dark y-ani-se-hadat-jak-na-to-163178
etienne: To jsme na tom podobně, i s rodinnou situací . A přesně tak! Utečou pak rychleji než voda...
Na podcast se kouknu, díky za tip
etienne: Přiznám se, že jsem si pustil prvních pět minut a pak jsem ho vypnul. 
Ne, že by nebyl zajímavý, jen... mě podcasty tolik nebaví. Mám poruchu pozornosti a z mluveného projevu si kolikrát pamatuji ještě méně než ze čteného textu, i když je to statisticky obráceně. Kdyby to bylo video, tak snad, ale takhle...
Nicméně děkuji za tip a souhlasím, z Vánoc se skutečně stal psychologický problém, ale při tom to není vůbec zapotřebí takhle hrotit.