Tak trochu neustále se hledající blázen, knihomil, pisálek, rádoby umělec a zmatkař žijící ve vlastním světě. To by pro představu mohlo stačit.

kolemjdoucí: Chápu tu nerozhodnost.
Samozřejmě tě neznám, ale kdybych si teď měla znovu vybírat obor na vš, tak beru v potaz: svoje schopnosti – co mě baví, v čem si připadám dobrý, co považuji za svojí silnou (třeba i skrytou) stránku – svoje limity (např. pečlivost a hrátky s čísly nejsou moje silná stránka, proto jsem rovnou vyřadila všechny ekonomické obory, povolání typu účetní apod.). Myslím si, že spousta lidí udělá tu chybu, že jdou na obor, který "zní dobře" (často právě nějaká ekonomie, přírodověda, ale klidně i to můžou být i humanitní vědy) nebo "jednoduše", ale potom se tam trápí, protože je to vlastně vůbec nezajímá a nemůžou si k tomu najít cestu. To studium na vš umí někdy potrápit, takže je fajn, aby člověka úplně neopustil zájem o ten obor... ale ty nad tím asi přemýšlíš podobně, vzhledem k oborům, které zmiňuješ. Takže zkusit se nějak pokud možnost objektivně podívat na to, co mi jde, co by mi mohlo jít a o čem tak nějak vnitřně tuším, že to není úplně to pravé ořechové...
Když už potom hledáš konkrétní obor, tak bych se koukala kromě toho výše zmíněného taky na: školu (veřejná x soukromá, jakou má ta škola pověst), popis oboru (např. i vyučované předměty), uplatnění (ohlasy lidí, co to studovali, trh práce, např. u knihovníka to bude horší, protože knihoven je málo a o ta místa je obvykle obrovský zájem).

Za mě jsou fajn jakékoliv jazyky (přičemž jednodušší studium je vždycky na pajdáku než na fildě), člověk s nimi může učit, ale taky nemusí (často najde uplatnění i jinde). Ale zase ne každý na tohle je... Osobně si myslím, že špatná nemusí být ani např. sociální práce (je tam více možností než jen pracovník v přímé péči). Učitelství (kteréhokoliv předmětu/ů). Napadla mě ještě žurnalistika, ale to je takové na pováženou...

Ale jak jsem psala na začátku, ber mé komentáře s rezervou. Já jsem taky na střední moc nemluvila, ale člověk se často rozmluví a stane se jištějším až časem (věř nebo ne, ani v 18 u mě nikdo nebral práci s lidmi jako možnost, dneska mi mnozí nevěří, když jim říkám, že jsem introvert). Proto je někdy fajn u takového rozhodování zohlednit i tu nejlepší verzi sebe sama, jaký jsi, když jsi to doopravdy ty a když nejsi nervózní - a kým si myslíš, že by tahle verze chtěla být.

No, trochu jsem se opět rozepsala.