Drazí čtenáři,

zatím tady straším pouze krátce, tudíž nemohu zasněně a dojemně vzpomínat na všechny ty krásné zážitky, které jsem tu přožil. Nicméně i tak mohu s klidným srdcem prohlásit, že se mi tu líbí, jsem rád, že jsem si tento blog založil a moc doufám, že mě jeho psaní a úprava neomrzí. Děkuji, že tu se mnou jste :).

Tento rok byl... náročný. Pro mě osobně náročnější než ten loňský, a dokonce mám pocit, že se v mém životě změnilo více  než v celém kritickém období 2020 - 2022. Větina těchto změn má zatím víceméně pozitivní dopad, tak snad tomu tak bude i nadále.
O co přesně se jedná vám zatím neprozradím, ale možná něco časem poodhalím, až se trochu osmělím, že :).

Úspěchů by se taky našlo několik. Za jeden z největších považuji jednak cestu ke svému já, kterou jsem podnikl a pak taky aktivní snahu žít více přítomným okamžikem. Říká to kde kdo tak často, až mi to skoro leze krkem, ale mohu potvrdit, že s meditací a mindfulness ve svém životě chybu neuděláte.

Doufám, že jste si letošek užili ještě více než já. Stejně tak vám přeji radost, štěstí, lásku a zdraví i do roku nového, ať je ta čtyřiadvacítka ještě lepší!

Zatím se opět loučím. Na shledanou v příštím roce :).

Etienne

 Během Vánoc máme často tendenci zapomínat na své dobré jídelní nebo sportovní návyky. Ať už je to vlivem atmosféry, častěji se vyskytujících nemocí anebo třeba množstvím práce, děje se to. Co se jídla týče, bývá u nás taky celkem častá výmluva "aby se to nevyhodilo", možná ji znáte. No, asi všem je nám jasné, kam

 Zrovna jsem si chystal zpovědně-motivující článek o svých vlastních psychických problémech, ale furt jsem nebyl úplně spokojený, nevěděl jsem, co chci ve skutečnosti říct. Pak mi došlo, že jsem vlastně tenhle blog nikdy nechtěl založit, abych psal duchaplné xkrát upravené články přivedené k dokonalosti. Ne. Mým záměrem bylo

 Máme tu Vánoce, den po Štědrém dni, takže téma dárky je více než aktuální. V těchto chvílích už sice máme všichni praděpodobně pro letošek splněno a nyní si jenom vychutnáváme cukroví u televize, i tak by ale nemuselo uškodit se trochu zamyslet.

Zní to

 Vždycky jsem si přál mít vlastní blog, kde budu sdílet názory, příhody a zkrátka střípky ze svého života. Několik posledních měsíců pro mě bylo a stále jsou plné změn (většinou k lepšímu) a jakéhosi navracení se ke svému já. A tak mě nenapadlo nic lepšího, než si ten starý sen splnit :).
Stále mě žene vpřed takové to počáteční nadšení, jak bývá na začátku projektů zvykem. Těžko říci, jak dlouho a zda vůbec mi to vydrží déle jak několik týdnů, ale říkám si, že lepší zkusit a prohrát než nezkusit a litovat. Ano, je to děsné klišé, avšak pravdivé.

Co můžete v nejbližších dnech očekávat? Sám nevím jistě. Pravděpodobně něco z výše vypsaného. Co se týče termínů, příliš se s nimi nekamarádím, dokonce i tento text měl původně vyjít o dva dny dříve, čili chvilku po založení. No, nevadí. Jen říkám, že kdybych vám někdy slíbil článek do určitého data nebo hodiny, anebo (nedejte bohové) sliboval vyšší aktivitu, tak mi raději nevěřte. Bude to jistějsí :).

Aktuální podoba blogu není, doufám, finální. Ještě bych na tom rád zapracoval, až bude zase chuť a hlavně nápad. Co myslíte vy? Není to příliš kýčovité? Já už do toho čuměl a hrál si s detaily tak dlouho, že se nemůžu ubránit spokojenosti, takže nemám objektivní úsudek.

Tak, pokud jsem na nic nezapomněl, což se mi stává často, je to zatím asi vše, co jsem vám chtěl sdělit.

Mějte hezké a poklidné svátky. Brzy, teda doufám, zase na viděnou.

Etienne

P.S.: Dá se vůbec v článku napsat "na viděnou", když se nevidíme? Hmm...